Porovná-li běžný spotřebitel esenciální oleje od různých výrobců, dokáže mezi nimi dokonce i začínající aromaterapeut rozpoznat určité rozdíly. Určit, který z nich je opravdu čistý a který je pouhou syntetickou napodobeninou éterického oleje už umí pouze zkušený aromaterapeut.

Základem je zdravá rostlina

Celý proces začíná na poli – důležitá je nejen kvalita půdy, podnebí, způsob obdělávání a forma sklízení, ale i lokalita. Je zřejmé, že rostlina v zemi svého původu bude prospívat mnohem lépe než tam, kde byla „uměle“ vysazena. Stejně jako tea-tree je neodmyslitelně spojené s Austrálií, levandule s Francií, tak i ostatní méně známé rostliny jsou nejsilnější ve své domovině. Proto se u esenciálních olejů sleduje jejich původ - kvalitní výrobci jej na obale vždy uvádějí. Hledat byste na něm také měli botanický název rostliny – například levandule má vícero druhů a každý z nich se odlišuje nejen vůní, ale také svými účinky. 

Tisserand na krabičce zmiňuje i způsob pěstování: organic, wild crafted a ethically harvested. Certifikovaný organický esenciální olej je získáván z rostlin pěstovaných bez použití chemických hnojiv, herbicidů a pesticidů. Rostliny vyrůstají v prostředí bez znečištění vzduchu a vody, nepoužívají se toxické chemikálie a půda se udržuje čistá. Wild crafted je označení rostlin rostoucích planě. Esence jsou tak získávány z rostlin, které jsou nikoliv člověkem řízeně pěstované, nýbrž jsou ponechány přirozenému růstu ve svém prostředí, do něhož není kromě finální sklizně vůbec zasahováno. Oleje s označením Ethically harvested jsou sklízeny šetrně, což má význam hlavně u pomalu rostoucích stromů.

Pro výrobu éterických olejů se využívají různé části rostliny – květ, nať, plody, semena, oplodí, dřevo, pryskyřice, listy, kůra. Ve vzácných případech rostlina poskytuje esence v několika formách – nejznámější je pomerančovník, ze kterého získáváme oleje: pomeranč (oplodí),  neroli (květ), petitgrain (list).

Přeměna na esenciální olej

Vonné a terapeutické vlastnosti jsou z rostliny do podoby uzavíratelné lahvičky přetvořeny několika způsoby. Do desátého století našeho letopočtu se lidé esenciální olej pokoušeli získávat ne příliš úspěšnou metodou vařením směsi aromatických rostlin s hutnými oleji. S primitivní verzí dnes nejpoužívanějšího způsobu - destilace vodní parou - přišel perský alchymista Avicenna, jehož první destilovaný extrakt byl z růže stolisté. Destilací se z rostliny oddělí esenciální olej a jako vedlejší produkt zbyde voda, známá jako hydrolát či květová voda (ta se pak používá jako osvěžovač vzduchu – Tisserand linen mist, jako pleťová voda atp.). Metodou zvanou enfleurage jsou prostřednictvím přenosu vonných látek do tuku získávány esence z květů, které jsou na zahřívání velmi choulostivé. Oplodí citrusů se zpracovává mechanickým lisováním bez použití jakýchkoliv dalších látek. Bohužel se ale stále můžeme setkat i se získáváním esenciálních olejů pomocí rozpouštědel, avšak tato metoda bývá praktikou nepoctivých výrobců, kteří svými levnými oleji pouze klamou zákazníky. 

Stejně jako ve vinařství se i v případě esenciálních olejů na úrodě projeví změny v počasí. U čistě přírodních olejů totiž nelze 100% zajistit každý rok úplně stejnou vůni. To je možné pouze v případě syntetických vůní, které však s aromaterapií nemají nic společného. Vždy zde budou drobné odchylky, které nám však připomínají, že esenciální oleje jsou koncentrovanou živou přírodou.